Oslavy SNP na Slovensku

 Obnovený památník Slovenského národního povstání (SNP) v Kuneradě odhalili v sobotu u příležitosti oslav 76. výročí SNP. Památku padlých hrdinů protifašistického odboje uctil i ministr obrany Jaroslav Naď.  Zdůraznil, že svoboda Slováků byla vykoupena velmi draho – utrpením a životy lidí.

„Za odvahu postavit se za právo a svobodu vlasti a národa i pod hrozbou smrti jsou pro mě účastníci SNP skuteční hrdinové, “ vyzdvihl Naď. Podotkl, že ani v současnosti nejsou tyto principy ve světě samozřejmostí. “ Právě naopak – potvrzuje se, že žít v demokracii a svobodě je stále velmi vzácnou výsadou, “ Kuneradský památník je národní kulturní památkou a patří mezi největší slovenské památníky připomínající SNP. Postavili ho v roce 1965 a slavnostně odhalili v listopadu 1966. Posledních 30 let chátral, starali se o něj pouze místní obyvatelé a v posledních letech dobrovolníci z občanského sdružení (OZ) AKURAD.

Obec Kunerad a Rajecká dolina byly v roce 1944- 1945 střediskem odbojového hnutí a významné partyzánské činnosti v jižní části Žilinského okresu a příkladem malého území, které povstalci dokázali proti německé přesile udržet téměř celý měsíc. Odbojářům v tom vydatně pomáhal – kromě odvahy a statečnosti – mimo jiné i charakter krajiny, husté lesy a kopce Strážovských vrchů a Malé Fatry. Tato oblast se čtyřmisty obcemi se zapsala významně do dějin protifašistického vystoupení na Slovensku.

Hlavní váhu povstaleckých bojů v Rajecké dolině nesla 2. slovenská partyzánská brigáda M. R. Štefánika vytvořena koncem srpna 1944 v Turci. Odtud přešla po vypuknutí povstání do Rajecké doliny, kterou ovládala téměř celé září.

V obranných bojích s německými jednotkami se vyznamenal velitel brigády Viliam Žingor. Povstalecké pozice v Rajecké dolině obsadili Němci po tuhém odporu partyzánů až 25. září. Povstalci ustoupili výše do hor a drželi se v rozptýlených skupinách v okolních horách až do osvobození v dubnu 1945.

Malebná obec Kunerad leží v čarovném přírodním prostředí Rajecké doliny obklopena Stražovskou hornatinou, Malou a Velkou Fatrou. Tato oblast jižní částí Žilinského okresu má významnou a slavnou kapitolu z roku odboje proti německé okupaci našich zemí.

Makov, kde přecházela 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky. Byla to největší vojenská jednotka vedoucí partyzánský boj proti německým okupantům v prostoru Čeladné a Magurky v Protektorátu Čechy a Morava během 2.s větové války. Brigáda působila v Moravskoslezských Beskydech v oblasti hor Magurka, Trojačka, Kněhyně a v horské osadě Podolánky. Jejím prvním velitelem byl Ján Ušiak. Narodil se 15. října 1914 v Budinné na Slovensku. Do roku 1938 byl vojákem Československé armády, po rozbití Československa se vrátil na Slovensko do Bakty, která však připadla Maďarsku a protože se mu nepodařilo získat slovenské státní občanství, musel narukovat do maďarské armády, se kterou bojoval na východní frontě. V roce 1942 přechází Ján Ušiak na stranu Ruska.

Do Protektorátu Čechy a Morava se vrací již jako partyzán. Jednotka byla zformována z výsadku Jan Žižka I a Jan Žižka II, který byl ve dvou vlnách mezi 28. srpnem a 3. září 1944 vyslán podpořit partyzánské hnutí na Slovensku. Zatím co první část desantu vytvořila partyzánskou brigádu Jan Žižka, která působila na Slovensku, druhá část výsadku pod velením Ušiaka dostala záhy rozkaz k přesunu na Moravu a k rozpoutání partyzánského boje v této oblasti. Tím měla narušit postup německých sil proti slovenským povstalcům a v ideálním případě přenést povstání na východní Moravu. Po dvou neúspěšných pokusech o překročení protektorátní hranice se Ušiak dostává přes hranice definitivně 15. října 1944 za vydatné pomocí domácích vlastenců, mnozí z nich za odbojovou činnost zaplatili tím nejcennějším –  svým životem. Odboj vedený Ušiakem a jeho smrt tvořila pilíře partyzánského hnutí na Čeladné.  

Dnes si připomínáme jejich hrdinské činy u sochy v podobě partyzána evokujicí nedávné boje. Autorem bronzové sochy je akademický sochař Josef Malenovský.  Narodil se 19. dubna 1914 v holickém domku jako páté dítě obuvníka. Chlapec se obuvnickému řemeslu nevěnoval. Otec tehdy poslechl učitele a rozhodl se, ač nebylo peněz nazbyt, poslat chlapce koncem dvacátých let na Státní ústřední školu bytového průmyslu v Praze a svěřil ho do péče učitelů Františka Kmenta a Damiana Pešana. Oba se podíleli na prvních Josefových úspěších řezbářských a sochařských. Po vojenské prezenční službě Josef Malejovský dostal od Karla Dvořáka a jeho generačních druhů Karla Pokorného a Jana Laudy nabídku na spolupráci. Rozlet však zabrzdila okupace.

Malejovský tvoří Pátý květen 1945, Raněného barikádníka, Partyzána, Barikádníka, Odznak československého partyzána, pamětní medaili Ležáky, Raněného bojovníka a první ze svých monumentálních soch, které byly umístěny na náměstích – pro rodné Holice pískovcový pomník padlým barikádníkům. A pak začala dlouhá řada úspěchů. Třiceti realizovanými plastikami. Josef Malejovský byl pilný, skromný a vynikající sochař. Jeho slova jsou: „Každý schopný člověk by měl ve svém životě vytvořit dílo ve svém oboru a zanechat tak za sebou památku pro další časy.“ V případě sochaře Malejovského je možno konstatovat, že s jeho tvorbou se lze seznámit v celé řadě našich měst a obcí. Zemřel 20. prosince 2003, ale jeho dílo je stále živé.  

Vzpomínkového pietního aktu, který organizovala slovenská obec Makov ve spolupráci se Žilinským samosprávnym krajom, Okresným úradom v Čadci a Slovenským zväzom protifašistických bojovníkov, se zúčastnila řada politiků, představitelé obcí a další hosté z obou stran hranice.

Letošních oslav SNP se na obou zmíněných místech zúčastnili také  členové OV ČSBS gen. Mikuláše Končického Ostrava.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *