V říjnu letošního roku se zúčastnily spolupracující spolky se členy ČSBS, exkurze do NP v Ležácích na Pardubicku.
Zastavili jsme se ve vypálené obci, kterou stihl stejný osud jako Lidice, ovšem Ležáky nebyly obnoveny , dnes vesnici připomínají hrobodomy. Součástí exkurze byla prohlídka muzea věnovaná této tématice, kde jsme shlédli dokumentární film pod názvem Ležáky- osada, která nemlčela.
Ve vesnici a jejím okolí byla odbojová skupina Čenda pojmenovaná po autodopravci Burešovi, její vznik se datuje rokem 1939. Skupina se rozrostla o spolupracovníky, kteří přinášeli zprávy z londýnského rozhlasového vysílače v zahraničí. Pomáhali rodinám zatčených. Do lomu Hluboká přicházejí parašutisté z výsadku SILVER A, s vysílačkou Libuše, jež začíná pravidelně vysílat informace mezi odbojáři a Londýnem, často mění úkryt naposledy v červnu 1942, kdy je schovaná do Švandova mlýna. Radista Potůček opouští Ležáky s vysílačkou Libuše po výstraze pardubických spolupracovníků 17. 06. 1942. Pražské a pardubické gestapo se dostalo na stopu parašutistů zradou Karla Čurdy. Po rozsáhlém zatykání na rozkaz velitele gestapa zahájili akci 24. 06.1942 proti nic netušící osadě Ležáky. Té noci zastřelili na popravišti v Pardubicích třicet tři ležáckých obyvatel. Čtyřicet spolupracovníků výsadku SILVER A z Pardubic a Ležáků nacisté popravili v den dopadení radisty Potůčka. Životy jedenáctí dětí ze třinácti vyhasly 25. července 1942 v plynových vozech v polském Chelmu. Čtyři občané zahynuli v KT Auschwitz- Birkenau. Jako jediné z ležáckých dětí přežily sestry Šťulíkovy , které byly odvlečeny do Německa na převýchovu do vlasti se navrátily roku 1946, kde se jich ujal dědeček František Pelikán z Včelákova, který se vrátil z KT Buchenwald. Hluboce nás zasáhly osudy nevinných obyvatel Pardubicka, kteří byli zasaženi odbojovou činností výsadku z Anglie a jejich životy a rodiny byly zmařeny.