Tomáš Garrigue Masaryk řekl, že Československá republika by nevznikla bez československých legií. Při jednáních o uznání československého státu se Československá národní rada v Paříži mohla opírat o rozhodná vojenská vystoupení českých a slovenských legionářů. Po boku dohodových armád jich bojovalo více než 109 tisíc.
Téměř 5 tisíc jich padlo nebo zemřelo na následky zranění a válečných útrap. Mnozí se vytouženého návratu do svobodného Československa nikdy nedočkali.
Připomenutí zásluh legionářů by ale nebylo úplné bez připomínky jejich podílu na obraně hranic nového československého státu. Zatímco v Praze a jinde ve vnitrozemí se oslavovalo, jinak tomu bylo v pohraničních oblastech.
Němci, Maďaři, ale také Poláci, kteří je obývali, se s existencí republiky smiřovali jen obtížně.
Málo známou kapitolou jsou dramatické události, k nimž došlo záhy po vzniku československého státu na hranicích s Polskem. Podle badatelů byly Těšínsko a části Oravy a Spiše osídleny odnepaměti polským obyvatelstvem. Měly se proto stát součástí rodící se Polské republiky.
- října 1919 utvořili Poláci v Těšíně svoji první vlastní politickou reprezentaci – Národní radu pro Těšínské knížectví. Rada se odkazovala na převahu polského obyvatelstva na Těšínsku a dovolávala se jeho práva na sebeurčení. Polským jazykem hovořilo 234 tisíc osob.
I když byla československá vláda razantním krokem počínáním Poláků v pohraničí překvapena, nepřikládala mu zpočátku větší význam.
Československé velení nejprve odmítalo plán vojenské akce, vypracovaný vedoucím italské mise generálem Pizzionem.
- ledna 1919 představil vlastní plán podplukovník Josef Šnejdárek. Počítal pouze s vlastními československými silami, ale pod vedením spojeneckých důstojníků.
16.ledna 1919 byl pověřen velením celé akce.
Na poslední chvíli se Šnejdárek pokusil vyhnout vojenskému střetu a přimět Poláky k vyklizení Těšínska. Vypravil se proto na vlastní zodpovědnost 21. ledna 1919 k veliteli polských sil generálu Latiníkovi do Těšína.
Vojenské operace na Těšínsku trvaly jen sedm dní, proto vešly do dějin pod názvem Sedmidenní válka. Podle dostupných údajů si boje s Poláky vyžádaly relativně malý počet obětí – 53 padlých a 93 raněných československých vojáků. Polské ztráty byly větší, řada vojáků byla nezvěstných.
Na pomníku za námi je vytesáno 92 jmen, každé má svůj lidský příběh. Jsou to vojáci, kteří byli raněni a posláni na doléčení do Moravské Ostravy.
Jejich hrdinské činy je nutno si v dnešní době připomínat zvlášť mladé generaci, která nemá povědomí o tom, co se dělo.
Děkujeme všem za účast.
