Součástí nacistických plánů na nové uspořádání Evropy bylo tzv. konečné řešení židovské otázky. Také na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava byli občané židovského původu pronásledováni a od listopadu 1941 postupně deportování do města Terezín, kde nacisté pro zřídili tzv. ghetto- koncentrační tábor pro Židy. Zde měli být soustředěni do doby, než budou místa vyhlazování na Východě připravena k jejich konečné likvidaci. V ghettu byly vězněny i tisíce dětí a snahou židovské samosprávy a dospělých vězňů obecně bylo jim jejich úděl pokud možno ulehčit. Přes zákaz nacistů probíhalo tajné vyučování a pedagogové i vychovatelé se dětem věnovali s nesmírnou obětavostí. Vězňům sloužila k ubytování nejprve kasárna a po vystěhování terezínských obyvatel i civilní domy. Do Terezína proudily tisícové transporty Židů nejen z protektorátu, ale i Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a koncem války i ze Slovenska a Maďarska. Za necelé čtyři roky prošlo terezínským ghettem více než 140 000 židovských vězňů – mužů, žen i dětí. Od vzniku ghetta až do osvobození v Terezíně zemřelo na 35 000 vězňů v důsledku stresu, hladu a hrozných ubytovacích a hygienických podmínek. O životě nejmladších obětí vypovídají verše, deníky, ilegálně vydávané časopisy a tisíce kreseb – většinou to jediné, co po nich zůstalo. Při vyslovení jména Terezín si dnes málokdo vybaví opevněné město a sesterskou pevnost Josefova. Terezín je symbolem, ale i místem dění nelidských hrůz druhé světové války, holocaustu a nacistického útlaku v Československu. Památník, jenž se zde nachází budiž mementem pro nás i další generace. Mementem hrůz, ke kterým již nikdy nesmí dojít. Každoročně se koná na Národním hřbitově Terezínská tryzna, kde jsou pokládány květinové dary obětem hrůz z tohoto období. Hlavní projev v letošním roce pronesl předseda senátu Jaroslav Kubera, který zdůraznil lidskou lhostejnost k totalitním režimům za což byl kritizován některými senátory.