Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR zorganizovaly vzpomínkou pouť u příležitosti 100. výročí smrti M. R. Štefánika. Navštívili jsme místa spojená s působením československých dobrovolníků za první světové války. První zastavení našeho putování byl Památník francouzských partyzánů. Nachází í se u obce Strečno na vyvýšenině zvaná Zvonica v Žilinské kotlině v údolí Váhu mezi Žilinou a Vrútkami nedaleko od hradu Strečno ve Strečovském průsmyku . Přímo na tomto místě bylo pochováno 55 osob francouzské národnosti, kteří v roce 1944 zahynuli na Slovensku během bojů v SNP. Šlo o francouzské vojáky, kteří uprchli z německého zajetí a vytvořili zde samostatnou bojovou jednotku, která spadala pod první československou partyzánskou brigádu generála M.R.Štefánika. Památník symbolizuje výraz vděčnosti slovenského lidu za obětavou francouzskou pomoc během Slovenského národního povstání. Památník byl postaven podle návrhu architektů Ladislava Snopka a Ladislava Beisetzera v roce 1956, má podobu malého obelisku na kamenném podstavci. Druhé zastavení naší pouťi bylo nádraží ve Vrútkách. Vrútky se nacházejí na soutoku řek Váh a Turiec, v severní části Turčianské doliny. Na západním okraji města se zvedá Lúčanská Malá Fatra , kde sídlí správa Národního parku Velká Fatra, jehož severní hranici tvoří koryto Váhu. V prosinci 1918 město obsadilo československé vojsko a správu železnice i depa převzali češtíželezničáři. Dne 25. srpna 1944 zde vznikl revoluční národní výbor, ale již začátkem září bylo město obsazeno německým vojskem. Okupanty vyhnala až 11. dubna 1945 1.a 3. brigáda 1.československého armádního sboru. Třetí zastavení jsme měli ve městě Martin do roku 1950 Turčiansky Svatý Martin, okresní město v Žilinském kraji, v závěru Turčianské kotliny mezi Malou a Velkou Fatrou na řece Turiec, krátce před jejím ústím do Váhu. Od 17. století do roku 1922 zde pak bylo centrium Turčianské župy. Ke konci 19. století zde začalo Slovenské národní obrození a od roku 1863 zde sídlí Matica slovenská. 30. října 1918 se Martinskou deklarací připojilo Slovensko k Československu. Na konci druhé světové války byl Martin osvobozen 1. československým armádním sborem a Rumunskou armádou bojující na druhé straně Rudé armády. Na povstaleckém hřbitově Martin- Priekopa proběhl pietní akt k obětem první světové války. Čtvrtým pietním místem byl vojenský hřbitov v Majeri. Po skončení pietního aktu jsme se přesunuli do Banské Bystrice, kde nás čekala prohlídka Muzea a společně s Památníkem SNP. Památník SNP v Banské Bystrici je jeden z nejvýznamnějších památníků nacházejících se na Slovensku Jeho úlohou je připomínat období 2. svět. války a Slovenské národní povstání, jehož centrem byla právě Banská Bystrica. Je to dílo architekta Dušana Kuzmy, které dodnes patří mezi nejpozoruhodnější moderní architektonická díla na Slovensku Památník byl dokončen v roce 1969. Samotná stavba se nachází východním směrem od centra Banské Bystrice. Je postavena na teréním zlomu v blízkosti městského opevnění. Jde o spojení staré a nové části města, historické části s částí novodobou. Muzeum SNP bylo založeno 8. května 1955. Muzeum se tak přidalo k působení Ústavu Slovenského národního povstání, který zde vznikl již v prosinci roku 1947. V současnosti se v objektu nachází muzeum a archiv vývoje slovenské společnosti v období let 1918-1948 se zaměřením na protifašistický odboj a Slovenské národní povstání. Instituce má jak celoslovenskou (dříve československou) i mezinárodní působnost a vykonává odbornou, metodickou, poradenskou a koordinační činnost. Muzeum má k dispozici 66 956 kusů muzejních předmětů a 136 157 kusů archívních sbírek. Jeho součástí je archiv se zaměřením na muzejní činnost v období let 1938–1945. Nachází se zde i knihovna s 20 000 svazky. V roce 2004 dne 27. srpna byla otevřena stálá expozice se zaměřením na prezentaci rozhodujících politických, vojenských i společenských událostí na Slovensku v letech 1918–1948. Tato sbírka představuje nejrozsáhlejší soubor tematikou, obsahem i materiálem ze všech nynějších slovenských expozic. Kromě toho se v muzeu konají i krátkodobé tematické výstavy různého charakteru a zaměření. Pátým místem naší výpravy byl Badín, kde se nacházejí základy pomníku československým legiím u této příležitosti proběhlo natáčení bojiště. Šestá zastávka byl hřbitov ve Sliači, kde důstojným připomenutím události si přítomni vzpomenuli na válečné období 2. svět. války. Posledním navštíveným místem bylo město Zvolen nacházející se v Banskobystrickém kraji jižně od Banské Bystrice na jihu Zvolenské kotliny u soutoku Hronu a Slatiny. Ve Zvoleně si účastníci pietní a poznávací cesty na Slovensko připomněli osvoboditele Zvolena, generála Josefa Šnejdárka. Stalo se tak na náměstí SNP, před pamětní deskou na domě, kde měl generál Josef Šnejdárek (1875-1945) v červnu 1919 svůj hlavní stan. Když byl v hodnosti plukovníka pověřen velením čs. pěší divize na jižním Slovensku, měl za sebou jako absolvent pražské kadetky, účastník mnoha bojů v řadách francouzské Cizinecké legie a organizátor čs. legií ve Francii bohatou vojenskou kariéru. Úkolem jeho jednotky na Slovensku bylo dobýt Banskou Štiavnici a Zvolen, což se mu 13. 6. 1919 v tzv. bitvě o Zvolen podařilo. Na podzim téhož roku se J. Šnejdárek stal vojenským velitelem Prahy, v roce 1925 byl jmenován armádním generálem a zemským vojenským velitelem pro východní Slovensko a Podkarpatskou Rus. I když byl v roce 1935 penzionován a odešel jako do Francie, v září 1938 se dal reaktivovat a po okupaci v roce 1939 se podílel na čs. odboji ve Francii. Po jejím obsazení německou armádou se uchýlil do Maroka, kde v roce 1945 v Casablance zemřel. Generál Josef Šnejdárek byl, kromě jiného, vyznamenán nejvyšším stupněm řádu Čestné legie. Je také autorem své autobiografie nazvané „Co jsem prožil“ (1939), znovu vydané v roce 1994 pod názvem „Pochoduj, nebo zemři!“ V městě Zvolen, jehož je čestným občanem, mu byla 9. června 2009, u příležitosti 90. výročí bitvy o Zvolen, odhalena pamětní deska. Po pietním aktu se někteří z účastníků vydali na další památná místa ve Zvoleně, např. k obrněnému vlaku z období Slovenského národního povstání vystaveného pod Zvolenským zámkem anebo na židovský hřbitov, kde jsou uloženy ostatky 124 obětí 2. sv. války – židovských obyvatel Zvolena a popravených partyzánů. V sobotu 8. června 2019 se tak v Hronské Dúbravě uskutečnila bojová ukázka inspirovaná boji mezi vojskem mladé Československé republiky a Rudou armádou Maďarské republiky rad. Kromě místních ji zhlédli také účastníci legionářské poutě na Střední Slovensko, a při té příležitosti mohli také navštívit pojízdnou expozici československých legií, tzv. Legiovlak. Historickým námětem pro bojovou ukázku se staly reálné boje mezi Čechoslováky a Maďary u nedaleké Hronské Breznice. Ty byly součástí postupu československých sil pod velením plukovníka Josefa Šnejdárka na Zvolen. Nečekaným přepadem ze dvou směrů byla Breznice 12. června 1919 dobyta a v následném maďarském protiútoku ubráněna. Nedaleko dúbraveckého nádraží, na louce mezi fotbalovým hřištěm a řekou Hron tedy vyrostlo bojiště, kde se měli Čechoslováci a Maďaři po sto letech znovu střetnout. Na jedné straně stáli maďarští bolševici ve stejnokrojích bývalé rakousko-uherské armády s rudými páskami a stuhami, doplnění o bojovníky v civilních oděvech. Na straně druhé příslušníci domácího vojska, tedy vojáků bývalé rakousko-uherské armády v tzv. kolkovaných stejnokrojích, a legionářů z Itálie a Francie. Obě vojska účastníci se války o Slovensko byla velmi různorodá právě na použití vojenského materiálu, což chtěli organizátoři také zohlednit. Projevilo se to právě v použitých uniformách, ale i výzbroji. Obě bojující strany měly k dispozici i lehké dělostřelectvo. Na maďarské straně to byl originální horský kanon vz. 1915 ráže 75 mm, na straně československé replika polního kanonu vz. 1902 Putilov ráže 76,2 mm. Společné měly obě strany především únavu z horkého dne (přes 30 stupňů Celsia) a snahu předat divákům zajímavou formou poselství o statečnosti našich předků, ale i nesmyslnosti válečných konfliktů. Účinkujícími byli členové Československé obce legionářské, členové klubů vojenské historie i jednotlivci zabývající se vojenskou historií. Všem patří velké poděkování za plné nasazení. Samotná historická bojová ukázka začala v půl druhé odpoledne, po skončení ekumenické bohoslužby k usmíření bojujících války z roku 1919 a jejích obětí. ČsOL vydala těsně před odjezdem poutníků na Slovensko nový díl z Edice pamětí ČsOL, který pojednává i o válce na Slovensku. Jedná se o deník legionáře Josefa Dudka nazvaný „Učitel na frontě“. Novou knihu bylo tedy nutno uvést do života, o což se postarali zástupce Ozbrojených sil SR plk. Pavol Baliak, ředitel Odboru pro válečné veterány MO ČR plk. gšt. Eduard Stehlík, správce Nadace Milana R. Štefánika Pavel Šesták, koordinátor publikační činnosti ČsOL Michal Rak, režisér Jakub Tabery, herec Jiří Dvořák, kazatelka Církve československé husitské Jana Šmardová-Koulová. Po skončení ukázky nechali velitelé nastoupit své vojáky a podali si ruce na znamení smíření. A po nezbytné kontrole správcem střelnice se mohli přihlížející děti vrhnout na sběr vystřelených nábojnic. Buďme rádi, že se jednalo pouze o ukázku pro diváky, a naše země dnes žijí v míru. Druhé zastavení naší pouti bylo v Dekýši, kde se konala vzpomínka u pomníku sedmi padlých vojáků. Na autentickém místě u štiavnické Kalvárie bylo lokalizováno vhodné místo pro ztvárnění „živého obrazu“ a zachycení členů ČsOL v historických stejnokrojích a v pózách odpovídajících sto let staré předloze. Ta zachycuje plukovníka Josefa Šnejdárka, československého legionáře a v té době velitele 2. divize. Fotografie byla pořízena až po skončení bojů, 27. června 1919, přesto se stala ikonickou a symbolicky připomíná vojenské úspěchy Čechoslováků v bojích na Slovensku. Dát dohromady stejnokroje pro focení nebylo zcela jednoduché. Ačkoliv ČsOL disponuje řadou reprodukcí historických stejnokrojů legionářů i domácího vojska, muselo dojít i na cenné originály ze soukromých sbírek. Sám představitel plukovníka Šnejdárka, bratr Zdeněk Kubec st., si musel originální francouzskou uniformu sám přešít tak, aby co nejvíce odpovídala plukovnické uniformě z roku 1919. Příležitost pořídit neopakovatelný snímek využilo nemálo fotografů. Scénu aranžoval režisér Jakub Tabery, který spolu s kameramanem Stanislavem Solanským zachytili i výsledný snímek. Získaný materiál bude použit i v novém díle dokumentu Legie 100, který pojednává o bojích na Slovensku. Na obrazovkách České televize se objeví již letos na podzim. Pietní u hrobu Františka Brože Štiavnická Kalvárie není jen místem, kde fotografové zachytili úspěšného československého vojevůdce. Při cestě vedoucí na Ostrý vrch lemované výjevy z ukřižování Ježíše Krista se nachází také jeden hrob československého vojáka. Vojín František Brož, příslušník 94. pěšího pluku domácího vojska, padl 12. června 1919 v boji s maďarskými bolševiky. Hrob nesl původně strohé označení o tom, že „zde leží voják ČA“. Hrob byl v roce 2015 zrekonstruován.Až po dvou letech, v roce 2017, se přičiněním současného člena městského zastupitelstva pana Martina Macharika a Odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany České republiky, podařilo hrob českého vojáka konečně uvést do odpovídající podoby. Ke hrobu Františka Brože se po skončení fotografovaní odebrali všichni účinkující i přihlížející, aby si památku jednoho z mnohých bojovníků za svobodu Slovenska připomenuli. Při té příležitosti byl hrob po sto letech i vysvěcen. Členové ČsOL zajistili čestnou stráž v historických stejnokrojích a tajemník ČsOL br. Milan Mojžíš celý pietní akt moderoval. Panu Martinu Macharikovi patří velké poděkování za pozvání a velkou podporu během celého pobytu legionářské pouti a Legiovlaku v Bánské Štiavnici. V neděli 9 .června 2019 jsme navštívili Mohylu generála M. R. Štefánika v Ivance při Dunaji. Památné místo, kde tragicky zahynul spoluzakladatel ČSR, významný vědec generál M.R. Štefánik s italskou posádkou. Na místě, kde se zřítilo letadlo byl vybudován památník podle architekta Dušana Jurkoviče v roce 1923. Mohylu se zemním valem a slovenskými lipami po obvodu. V roce 1988 až 1992 byl pomník opraven. Každoročně se koná vzpomínka na M.R.Štefánika. Mohylu navštívilo mnoho osobností veřejného a politického života ze Slovenska , ale i ze zahraničí. Předposledním zastavením našeho putování byla Bratislava hlavní město Slovenské republiky, kde jsme se poklonili osobností M. R. Štefánika, který si právem zasloužil sochu. S myšlenkou v novinách přišel v roce 1919 Milan Hodža postavíme Štefánikovi pomník v Bratislavě, jednomu ze zakladatelů československé republiky. Roku 1928 se opět jako ministr školství vrátil k tomuto návrhu. Štefánikův pomník měl být symbolem Slovenska a československých légií měl být postaven na místě, kde stávala jezdecká soch Marie Terezie. Autorem sochy byl Myslbekův žák Bohumil Kafka profesor na akademii výtvarného umění v Praze, který se podílel na vytvoření sousoší Sv. Václava před budovou Národního muzea v Praze. Je také autorem monumentální jezdecké sochy J.Žižky na Vítkově. Kafka do Paříže přichází roku 1905, kde se setkává se Štefánikem, ale mohl pozorovat jeho povahu, zájmy, vztah k umění, politice i astrologii. Kafka vytváří v roce 1928 sochu jako letce, který se vrátil do svobodné Československé republiky v letecké uniformně, kde si vysloužil pozornost francouzské generality. Letecká uniforma v tomto čase byla symbolem technického pokroku v armádě. Po skončení pietního aktu byla prohlídka města. Naše třídenní putování jsme zakončili v Břeclavě u pomníku, položili květiny po krátké prohlídce města započali návrat směr Praha. Postupně jsme se rozloučily s bratry a sestrami, které se vydali do svých domovů. Poděkování patří všem, kteří se této vzpomínkové akce zúčastnili a reprezentovali jednoty ČsOL, kterými jsou členy.