Kroměříž

Vzpomínka na Ludvíka Svobodu,
Kroměříž 2. května 2014

Do Kroměříže přijíždíme po třídě generála Svobody, míjíme dům, kde je umístěna pamětní deska, která připomíná jeho osobnost. Od předsedy pobočky Společnosti Ludvíka Svobody v Kroměříži se dozvídáme zajímavosti o městě, zámeckých zahradách a zámku (od roku 2008 jsou na seznamu památek UNESCO). Informuje nás také o tom, že ve městě byla odstraněna socha Rudoarmějce a tank T 34. V tomto období pravidelně přijíždějí váleční veteráni, členové Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, Společnosti Ludvíka Svobody a dalších organizací poklonit se památce Ludvíka Svobody. Rovněž si vždy připomínáme památku československého vojáka npr. Vladimíra Blažka, který padl u Bílé Cerekve 31. 12. 1943 (neměl svůj hrob, proto je pochován v rodinné hrobce rodiny Svobodových). Tradiční pietní akt se tentokrát konal bez přítomnosti jeho dcery, paní Zoe Klusákové-Svobodové, která ze zdravotních důvodů nemohla přijet. Před zahájením pietního aktu redaktor Českého rozhlasu vyzpovídal válečného veterána plk. Václava Přibyla, kterému Ludvík Svoboda velel.

Pietní akt byl jako vždy důstojný, hrobka byla doslova pokryta věnci a květinami. Za ČsOL položili věnec válečný veterán brigádní generál Miloslav Masopust a tajemník ČsOL mgr. Filip Procházka. Věnce položili také zástupci veřejných a politických organizací i delegace ze slovenské Nitry.

Po přivítání hostů jako první promluvil generální konzul Ruské federace v Brně, pan Andrej Jevgenjevič Šaraškin. Připomněl hrdinství všech vojáků, kteří nám přinesli svobodu za cenu mnoha lidských obětí. Vzpomněl na zemřelou Maju Dočkalovou, která ještě loni byla v Kroměříži a uctil památku všech padlých. Starostka města Kroměříže mgr. Daniela Hebnarová ve svém projevu zdůraznila, že nahé jsou národy bez historie, a proto je nutné se této historie jako učitelky držet. Vyjádřila hlubokou úctu a pokoru těm, co tady jsou a hlubokou úctu a pokoru těm, co tady nejsou. Proto je tak důležité a nejen v těchto dnech, dbát na to, aby mladá generace nezapomínala. Zástupce Společnosti Ludvíka Svobody z Podivína, válečný veterán plk. Vlastimil Němeček začal své vystoupení slovy: „Náš veliteli, ani nemáš tušení, jak nám chybíš.“ A pokračoval vyznáním lásky a obdivu ke svému veliteli a podotkl, že nemluví jen za sebe. V podobném duchu se neslo i vystoupení válečného veterána plk. Pavla Vranského, který řekl: „Přišel jsem vzdát poctu svému veliteli. Tento stát měl být vymazán z mapy světa, proto jsem šel bojovat. Dovolte, abych Vám řekl svoji osobní vzpomínku. Jako 17 letý mladík jsme viděl za stolem u odvodní komise sedět šedovlasého pána, divil jsem se, že tak starý člověk by měl bojovat. Nevěděl jsem, že v odvodní komisi sedí můj budoucí velitel Ludvík Svoboda, duší voják. Stejně jako můj další velitel na Středním Východě generál Karel Klapálek. Přijel jsem, abych Ludvíku Svobodovi předal svoji poctu a lásku.“ Pavel Vranský svoji úctu vyjádřil položením bílého květu. Jako poslední vystoupil ing. Ludvík Engel, předseda Společnosti Ludvíka Svobody. Přečetl dopis, který napsal jeho otec před 70 lety. Posloucháme slova a věty, které se vrývají do srdce. Hluboká vděčnost…, nikdy nebudu moci zapomenout…, dal jste nám lásku.., jsem vděčný osudu…, mám jedno přání, abych mohl pod Vaším velením bojovat… Otec pana Engela, poručík Ludvík Engel odešel ze Svobodovy armády na Střední Východ, ale ke svému milovanému veliteli se vrátil. Bohužel, domů se již nevrátil. Jeho život skončil ve věku 33 let, padl 29 ledna 1945 při osvobozování středoslovenské obce Važec.

Tak jako v loňském roce jsme se ještě zastavili v obci Břest, kde jsme položili věnec u hrobu československých vojáků, kteří padli v tomto regioně v posledních dnech války. Tyto boje nám již dříve příblížil válečný veterán plk. Václav Přibyl, který řekl, že většina padlých byli volynští Češi.

Břest si připomínáme jako místo posledního střetu za 2. světové války na našem území a zároveň i místo poslední bitvy 1. čs. armádního sboru pod velením brigádního generála Karla Klapálka. Právě v obci Břest probíhaly boje po celý 7. květen. Němci se definitivně stáhli až v noci ze 7. na 8. května 1945. Samozřejmě tyto boje přinesly nejenom zranění, ale i smrt prakticky na samém konci války. Přímo v Břestu bylo pohřbeno 12 padlých vojáků. Celkem v bitvě o Břest zahynulo 34 vojáků, přes 100 bylo zraněných a v boji padl také 1 partyzán. Již v roce 2012 nás starosta obce upozornil na hrob studenta 4. ročníku reálného gymnázia Jaromíra Zatloukala, který padl při osvobozování své rodné obce 7. 5. 1945 a dále na pamětní desku neznámé oběti, která byla vyhozena z transportu smrti v roce 1945.

Opět jsem se přesvědčila, že památka na milovaného velitele je mezi veterány a pozůstalými velmi silná. Chci věřit, že se tato slova vryla do paměti i těch ostatních, zejména mladých, aby odkaz Ludvíka Svobody a jeho vojáků nebyl nikdy zapomenut. Za naši jednotu to můžeme slíbit.

Text připravila ses.Eva Armeanová z Kladna

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.