Zdobilo ho sedm válečných křížů

V letošním roce si připomínáme 105. výročí narození muže, kterému se říkalo Železný Arnošt. Na tohoto dnes již legendárního příslušníka čs. vojenské jednotky v SSSR vzpomínal později spolubojovník brigádní generál v. v. Karel Borský: ,,Město Třinec jsem znal již před druhou světovou válkou. Chmurné, jakoby stále v šedivém oparu ležící průmyslové město a protékající kalná říčka Olše. A přece jsem toto město velmi miloval. Leží na úpatí překrásných slezských Beskyd, hor mně nejmilejších. Naposled před válkou jsem byl v tomto městě na jaře roku 1938. „To je Arnošt“, představil milý strýček hezkého svalnatého mládence, nevelké postavy. Mladý muž atletického vzhledu s černými havraními vlasy. „ Zítra rukuji“, chvíli se hoch odmlčel, a aby nebylo pochyb, dodal :“ Nastupuji prezentační službu u 18. janičářského pluku v Uherském Hradišti“. To bylo moje první setkání s Arnoštem Steinerem v jeho rodném městě. Když mi podal svoji pevnou ruku, neměl jsem ani tušení, že o tomto chlapci později napíše ve svých pamětech můj pozdější velitel 1. čs. armádního sboru v SSSR armádní generál Ludvík Svoboda: „… můžete mi věřit, že jsem ve dvou válkách viděl mnoho, ale málokdy činy obdobné Steinerovým. “ Arnošt Steiner se narodil 12. ledna 1915 v Třinci v rodině židovského obchodníka s textilem. Od mládí se Arnošt věnoval cyklistice, zápasu v boxu a byl rovněž členem Sokola. V roce 1938 absolvoval poddůstojnickou školu v Brně, byl povýšen na svobodníka, načež byl odeslán k jednotce na Náchodsko, kde se účastnil střetů s příslušníky Freikorpsu. Po obsazení zbytku Československa v březnu 1939 se vrátil k rodině do Třince. Pro svůj židovský původ nastoupil dne 27. října 1939 společně s otcem v Ostravě do transportu, který směřoval do Niska nad Sanem. Již tehdy projevil svou statečnost: po příjezdu na místo určení hnali strážní vysílené muže přes rozblácené pole. Skoro šedesátiletý otec Jakub Steiner nestačil tempu a strážný jej chtěl švihnout bičem. Arnošt Steiner bič zachytil, klidně hleděl do ústí pistole, kterou Němec vytáhl. Ten nakonec ocenil takovou statečnost gestem, že nechal otce i syna pokračovat v cestě. V táboře byli oba určeni pro práci v lese. Po celou dobu pobytu v Nisku se s úctou a laskavostí staral o svého otce a byl mu vždy nablízku. Podařilo se jim uprchnout přes řeku Bug na území Sovětského svazu. Byli zatčeni a internováni v táboře Asina v Novosibirské oblasti, odtud začátkem roku 1942 přesunuti do tábora Itatka. Jeho matka společně se sestrou a půlročním dítětem zahynuli v roce 1942 v Osvětimi. V březnu 1942 se otec a syn Steinerové přihlásili do rodící se československé jednotky v SSSR. Arnošt nastoupil ke kulometné rotě, otec byl zařazen do služby v týlu. Arnošt Steiner se účastnil bojů u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerekve, na Dukle předvedl největší hrdinství, kde týden bojoval a se svými muži udržel klíčovou kóotu 534 a vyznamenal se též při obsazení Hyrowy hory. Patřil k náročným velitelům, u vojáků byl však velmi oblíbený. Zastával různé funkce, od zástupce velitele kulometné čety až po náčelníka štábu brigády. Po skončení druhé světové války se rozhodl zůstat v armádě a zapojil se do práce při výstavbě nové Československé armády. Byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. Na vlastní žádost Steiner odchází v roce 1947 z armády. Po odchodu z armády je povýšen na majora v záloze. Za své hrdinské činy obdržel sedm válečných křížů za boje o Kyjev, Bílou Cerekev, Zaškov, 2 x za Duklu, Prešov, Turčanský Svatý Mikuláš, a další vysoká vojenská vyznamenání Čs. medaili “ Za chrabrost “ – Sokolovo, Dukla, Řád Bílého lva Za vítězství, Hvězda II. stupně, sovětský Řád Rudého praporu a medaili „Za zásluhy“. Pracoval v podniku Prefa Brno jako elektroudržbář a později jako mechanik v brněnském podniku Orthopedie. Zemřel 9. října 1982, širšímu okolí neznámý občan města Brna, kde jeho ostatky odpočívají v rodinné hrobce na Ústředním hřbitově. V Třinci má Arnošt Steiner na svém rodném domě pamětní desku odhalenou v roce 2005, a roku 2015 mu náleží čestné občanství města. U této příležitosti vydalo město Třinec také knihu Petra Majera a Jaroslava Šimona s názvem “ Železný Arnošt – statečný voják z Třince“. To je jen jeden příběh statečného vojáka, který upadl do zapomnění.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *