Svět z hrůzou poznal, co znamená peklo.

Byly tři hodiny odpoledne, když se z lesa za ostnatým drátem vynořili obezřetní sovětští vojáci se samopaly v rukou. Psal se 27. leden 1945 a Rudá armáda se právě probojovala ke koncentračnímu táboru Auschwitz-Birkenau v Polsku. Svět spatřil hrůzy, jaké dosud nepoznal. Právě tento den si proto připomíná jako památku obětí holocaustu. Dokud sovětská armáda nedorazila k Osvětimi, nedokázal si zřejmě nikdo i přes těžkosti války představit, že může být někde hůř než na frontě. To, na co vojáci narazili, bylo nefalšované peklo. “ Myslím, že taková zvěrstva si vedení naší armády nepředstavovalo. Vzpomínky odtamtud mě provázely po celý život. Bylo to to nejstrašnější, co jsem viděl a nafilmoval během války „, prohlásil kameraman vojenského filmového štábu Alexandr Voroncov. Jako první ke koncentračnímu táboru dorazila 60. armáda 1. ukrajinského frontu. Našla hromady stovek mrtvol, ale také asi sedm tisíc vězňů, převážně Židů, kteří se potáceli mezi životem a smrtí. I otrlým vojákům bylo jasné, že narazili na něco, o čem svět musí nutně vědět. Ti vězni, kteří měli alespoň trochu sil, nenáviděný tábor opustili jen, co dostali najíst. Vojáci neváhali a sáhli po svých zásobách – z armádního proviantu podle vzpomínek vězňů ihned dovezli „skvělý vojenský chléb, suchary a přírodní tuk“. Jídlo se ukázalo být pro mnoho zesláblých lidí další hrozbou. Pokud se po měsících a letech hladovění neopatrně unáhleně najedli, zemřeli. I když by bylo jistě nejlepší Osvětim ihned zavřít, nebylo to možné. Mnoho vězňů bylo vyčerpaných a na pokraji sil a smrti. V někdejším pekle koncentračního tábora museli zůstat i několik měsíců. Starali se o ně lékaři ze dvou vojenských polních nemocnic. Za dobu existence vyhlazovacího tábora Osvětim 1940-1945 a sítě 40 navazujících táborů v jeho plynových komorách našlo smrt nejméně 1,3 milionů lidí . Auschwitz-Birkenau se sice stala symbolem koncentračních táborů, ale i svou sítí poboček jen částí obludného komplexu lágrů ke genocidě Židů, Romů, Slovanů a ostatních „podlidí“. Celkový počet lidí, kteří našli v koncentračních táborech smrt, už nikdy nebude možné stanovit. Většina historiků se shoduje na čísle šest milionů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.