V úterý 16. 4. 2019 tomu bylo stodvacettřilet, kdy se narodila Jožka Jabůrková.Její život nebyl jak vystřižený z červené knihovny ani prvorepublikových nalakovaných filmů pro pamětníky. Byl tvrdý a ukazoval i stinnou stránku tehdejšího Československa, plnou sociální nerovnosti. Život vyhasl 31. července 1942 v koncentračním táboře Ravensbrück. Jožka se narodila 16.dubna 1896, její matkou byla švadlena Anežka Řehová, otce nikdy nepoznala. Jako nemanželské dítě neměla na růžích ustláno. Dětství a mládí prožila v ostravských Vítkovicích, žila ve sklepním bytě dělnické čtvrti. Právě tehdy vznikl její pseudonym Ida Ostravská, kterým později podepsala například své romány „Hanko, zpívej“ nebo „Lásky Marty Tomanové“. Jiné děti na ni totiž, kvůli slabému sociálnímu postavení, pokřikovaly „Ida -bída“. Její matka brzy zemřela, Jožka zůstala osamělá, v době první světové války pracovala jako chůva v movité rodině, později ve Vítkovických železárnách a posléze v tamní nemocnici. Životem se protloukala, jak jen to šlo.V roce 1931 byla na kandidátce KSČ zvolena do ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy, kde působila až do roku 1938. „Například v roce 1938 předložila návrhy k posílení sociálních složek rozpočtu Prahy, k pozvání a pohoštění dětí ze Sudet, na výstavbu infekčního pavilonu na Bulovce, na urychlení zákona o povinném očkování dětí, na otevření družin pro děti v době letních prázdnin, na prodloužení platnosti lístků městské hromadné dopravy ve večerních hodinách či k opravě školy Na Pražačce,“další návrhy Jabůrkové směřovaly k „přidělení obecních bytů obyvatelům nouzových kolonií, na zlevnění plynu a elektřiny zejména z městských elektráren a plynáren, na vyplácení výchovného na všechny děti, na poskytování oděvu a obuvi při nouzových pracích nezaměstnaným osobám s omezenou zdravotní schopností, na výstavbu levných bytů v Praze 11, na poskytnutí slevy v tramvajích dělníkům, na snížení činží a odstranění zdravotních závad v obecních domech, na zvýšení dotace školám na školní pomůcky, na vydláždění chodníků a zařízení jeslí v Praze 11, na zřízení další třídy ve škole v Braníku, na výstavbu lávky pro pěší v Praze 8, na snížení splátek za plynové masky či na zavedení povinného očkování proti záškrtu“. Jožka byla zatčena hned v noci z 15. na 16. března 1939, nacisté ji uvěznili v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla jednou z prvních českých vězeňkyň. I v koncentračním táboře pracovala v protinacistickém odboji. Pomáhala dalším ženám, i lidickým, založila ilegální komunistickou buňku, kterou řídila. To všeaž do chvíle, než ji -ve věku 46 let -nacisté umučili. „Jak nebezpečná byla Jožka pro fašisty a jejich přisluhovače, je zřejmé z toho, že hned druhý den, po příchodu nacistů, byla zatčena. Jožku však nacisté nepokořili -ani na gestapu, ani později v koncentračním táboře. Neprosila o milost. I vtěchto,pro nás nepředstavitelných podmínkách,se nevzdala. Takové osobnostijako Jožkajsou trvalou,skvělou vizitkou komunistického hnutí. Sama Jožka zůstává vzorem. Pro novináře a novinářky svou schopností reflektovat problémy neprivilegovaných lidí. Pro politiky a političky svou aktivitou, zanícením, nezištností, svou skromností. Jožka je vzorem pro každého. Žila statečný život a obětovala se pro druhé.Pietní akt k výročí Jožčina narození se uskutečnil u její pamětní desky vOstravě-Vítkovicích.Vzpomínkový akt připravil Levicový klub žen Jožky Jabůrkové působící vOstravě a Městský výbor KSČM vOstravě.