75. výročí Životické tragédie

Obec Životice náleží mezi menší obce Těšínské Slezska co se týče rozlohy a počtu obyvatel. Rozkládá se v Těšínské pahorkatině . První zmínka o obci pochází z roku 1533. V roce 1949 se započalo s výstavbou sídlišť a od roku 1960 byly Životice včleněny do nově vznikajícího Havířova co by městská část. Ani po sedmdesáti pěti letech lidé nezapomínají na vraždy, které v srpnu roku 1944 spáchali na bezbranných a nevinných příslušnici gestapa. Památník 36 občanů Životic, Horní a Dolní Suché a Dolního Těrlicka si v sobotu dopoledne připomenuli pozůstalí, pamětníci a představitelé města Havířova, okolních obcí a zástupci sdružení, spolků. Pietní akce se konala před památníkem se stálou expozicí o Životické tragédii, kam přítomní hosté pokládali kytice a věnce. Součástí vzpomínkového setkání bylo vystoupení hostí. Asi dvě hodiny po půlnoci 6.srpna 1944 vyjelo zhruba 60 příslušníku gestapa z Těšína do Životic. V Těrlicku se k nim připojili místní němečtí četníci a zvláštní jednotka wermachtu. Obklíčili Životice nad ránem zahájili likvidační akci. Na jejím konci leželo na polích a stráních Životic a přilehlých obcí 36 mrtvých mužů. Brutální akce gestapa byla odplatou za přestřelku k níž došlo o dva dny dříve v životickém hostinci Isidora Mokrozse mezi gestapem a partyzány. V přestřelce byli zabiti tři gestapáci a hostinský, na straně partyzánu byl jeden mrtvý a jeden těžce raněný. Odplata na sebe nedala dlouho čekat. Úředníci bludovického úřadu museli okamžitě sestavit seznam občanů Životic. V obci, obklíčené německými vojáky pak příslušníci gestapa provedli v každém domě prohlídku a po mužích požadovali, aby se prokázali potvrzením o přiznání německé státní příslušnosti. Každého, kdo potvrzení nepředložil odvedli z domu a vzápětí následovala rána do tyla. Během dopoledne bylo zavražděno 36 mužů. Nikdo z nich neměl s partyzánskou skupinou ani s přestřelkou v hostinci nic společného. Bylo mezi nimi 28 Poláků a 8 Čechů – obyvatel Životic, Horní a Dolní Suché a Dolního Těrlicka. Věkový průměr se pohyboval okolo 30 let. Ještě téhož dne byli mrtví odvození do Orlové na starý židovský hřbitov, do společného hrobu. Několik týdnu po tragédii dostali příbuzní zastřelených úmrtní listy, které jako příčinu smrti uváděly náhodnou srdeční smrt, srdeční mrtvici a srdeční slabost. Dalších 31 lidí skončilo v koncentračních táborech, odkud se po válce vrátili jen čtyři přeživší. Teprve po válce , 24. června 1945 byly ostatky obětí životické tragédie převezeny do Životic a uloženy do mohyly poblíž hřbitova. Čtyři roky po válce byl obětem zavražděným 6.srpna 1944 odhalen v Životicích pomník vytvořeným akademickým sochařem Františkem Swiederem a místech, kde byla těla zavražděných nalezena byly postaveny kamenné náhrobky. „Vrhli se k nám kolem půl šesté ráno. Dva v uniformách gestapa a jeden četník. Tatínka odvedli kousek od chalupy k lesu a tam ho střelili zezadu do hlavy. My jsme vyběhli za nimi ven a před našima očima jeden z Němců do něho opět střelil, aby mel jistotu,že je mrtvý“, z pamětí svědka životické tragédie Zdeňka Dudy. Sedm desítek let se u tohoto památníku každoročně koná vzpomínková akce na níž si její účastníci připomínají památku obětí a hluboký smysl jejich odkazu. Životice jsou nazývány Slezskými Lidicemi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *